Logo Propadla
 
Na začátek
O nás
Herci
Co o nás psali
Termíny vystoupení
Nabídka
Odkazy
počítadlo.abz.cz

Nejnovější hra:
Berany, berany, duc    2001

pásmo bláznivých hřček a ještě bláznivějších nápadů
Stanislava Koláře

Také vám již někdo řekl, že jste padlí na hlavu? Nic si z toho nedělejte. V našich očích jen stoupnete na ceně, neboť právě toto představení je oslavou šílenství a, jak se v závěrečné písni zpívá, chválou „třeštění, bláznění, jančení.“ V našem volném pásmu bláznivých hřček a ještě bláznivějších nápadů mají své místo především všichni cvokové, raplové, šašci, poděsi, magoři, trotlové, janci a bláhovci, které tak trochu chytil fantas.


A jestli jste příliš normální, nevadí, třeba i vám při naší fantazmagorii bude šplouchat v majáku či strašit v cimbuří. A klidně vám dovolíme, abyste se během této produkce najedli blínu a nebo si do mozku nasadili švába. Pokud se vám bude zdát, že herci jsou jakoby utržení z řetězu a mluví poněkud z cesty, vězte, že je to v pořádku, neboť pásmo Berany, berany, duc je pásmem bez ladu a bez skladu, rychlým sledem absurdních šíleností, jež snad nedávají ani smysl, neboť, jak pravíme, smysl má jen nesmysl. V tom bizarním panoptiku se pohybují extravagantní figurky, jejichž existence snad ani nestojí za řeč. Člověk má skoro chuť zvolat: „Bůh s nimi!“
Ti pošukové nestojí za povšimnutí ovšem jen zdánlivě. Tak jako ruský spisovatel Daniil Charms, onen svérázný národní literární lovec, jímž jsme se nechali na několika místech inspirovat, a statisíce dalších drobných človčků, které stalinský totalitní režim degradoval na nicotné nuly, odsouzené ke zmizení v anonymitě sibiřských gulagů a popravišť. Na jednom místě našeho pásma spisovatel hrdě prohlásí: „Já jsem spisovatel.“ A dělník mu odpoví: „Podle mě jsi hovno!“ Inu, také s mozky národa se dá nakládat jako s póvlem, o tom víme i u nás své. A jestli si na konci budete totéž myslet o našem představení a o nás, co naděláme. Vždyť jeden z nás si onen exkrement dokonce zahraje v postavě s krásným jménem H----.
Neptejte se tedy, o čem naše nové pásmo je. Snad jen můžeme prozradit, že vám předvedeme šavlový tanec, zimní a jarní kolekci posmrtných výrazů, povíme vám něco z dějin ruské literatury, sekerou se pokusíme rozštípnout nejen špalek, zahrajeme si „berany, berany, duc“, prožijeme „takový pestrý den“ s kukačkou na lukách a vytvoříme jedno neobyčejné sousoší. Neboť my všichni jsme padlí na hlavu. A jestli k tomu nemáte daleko, přijďte si příště s námi zahrát divadlo i vy. Myslíme to zcela vážně.

Závěrečná píseň
My všichni padlí na hlavu

Text: Stanislav Kolář
Hudba: Jan Kresta, Miroslav Dubec

Mít rád plechové neplechy,
koukat se jen tak ze střechy,
sbírat skleněné figurky,
brát rozum z kyselé okurky,
V očích mít divný potměšil,
být knoflík, co se na pleť nepřišil.

Refr.
Tak to jsme my padlí na hlavu,
co staráme se o vaši zábavu.
Hrajeme bez ladu, bez skladu
pro vaši bláznivou náladu.
Zdá se, že nic nemáme na práci,
jezdíme ze štace na štaci.
Práci měníme za pauzu.
Vítejte v našem cvokhausu.

Opít se pravdou ve víně
a být v tom pokaždé nevinně.
Mít pleť jen, kde vítr nefouká,
parník, jenž na všechny zahouká.
Věšet si na nos bulíky,
tahat si pokaždé žolíky.

Refr.
Tak to jsme my padlí na hlavu,
dej nám víc skopičin, Alahu.
Milujem šplouchání majáku,
máme to všechno už na háku.
Na druhé pouštíme prasátka,
jsme my to šílená posádka.
V cimbuří nám všem haraší,
ve věži nás to vždy vystraší.

Svatého není mi vůbec nic,
koleček v hlavě mám o tři víc.
Jen tak si vysvětlím trojčení,
třeštění, bláznění, jančení.
Jsem jiný, utržený z řetězu,
trochu do rocku i do jazzu.

Refr.
Tak to jsme my padlí na hlavu
parta Viktorek u splavu.
poděsi, magoři, šílenci,
splašenci, šašci a ztřeštěnci.
V mozku nám čvachtají Čochtani,
z očí nám koukají lachtani.
Život nás vcucnul jak hovnocuc,
berany, berany, duc,
berany, berany, duc,
berany, berany, duc…

Proč se říká „berany, berany, duc“ a ne „kozy, kozy, duc?“ Cožpak kozy neducají?

I tuto závažnou problematiku řeší naše nové představení.

Premiéra: 17. březen 2001 (Den Sv. Patrika)
Sál restaurace Čepaník Václavovice

Předpremiéra: 6. březen 2001, tamtéž



Autor: Stanislav Kolář

Obsazení:

Magda Urbancová
Zdeněk Urbanec
Renata Dubcová
Miroslav Dubec
Jan Kresta
Jiří Červenka
Eva Šimoňáková
Stanislav Kolř
Richard Hýsek

Hudba:
Jan Kresta
Miroslav Dubec

Texty písní: Stanislav Kolář
Technické zabezpečení:
Jakub Urbanec
Milan Kunc

Text sleduje: Bůh (suď)
Scéna: Zdeněk Urbanec
Režie: Stanislav Kolář

    





 
 

 
   
 
 
 
© Veškerá práva vyhrazena. Kdož přistižen budeš při kopírování našich fasciklů, tomuž nemilosrdně zahrajeme v kulturním domě jeho bydliště.