Divadlo Propadlo

Na začátek

O nás

Herci

Co o nás psali

Termíny vystoupení

Nabídka

Odkazy

Nejnovější hra:

Evropský dům 29. - 30. 11. 1996

"Vstupujeme do Evropy" - tuto větu dnes můžeme slýchat takřka všude, ze všech stran. Odhlédneme od geografické absurdnosti takového sloganu a raději se zeptejme, co pro nás vstup do Evropy může znamenat. Václavovické Propadlo se snažilo odpovědět na tuto často opomíjenou otázku po svém, tedy s humorem. Je možné, že na konci představení nás divák může obvinit z euroskeptismu, avšak jestli jsme se vyhnuli eurooptimistickému pohledu, pak jen proto, že jsou nám americké happy endy bytostně cizí.
Nevím, jak dlouho nám onen vstup do evropského kontinentu bude trvat, avšak Propadlo do Evropy vstoupilo již dávno, ješte za bývalého režimu. Dovolte mi snést několik důkazů.

1. V Propadle vždy panovala pluralita názorů. Co člen, to jeden názor. Co názor, to blbost.

2. V Propadle nikdy nevládla pouze jedna strana. Vládla v něm naopak "zelená", oblíbený to nápoj souboru.

3. Vedoucí souboru a umělecký šéf byli vždy voleni zdola. Zvítězil ten, kdo
měl v předvolební kampani na nejvíce štamprlí.

4. V souboru se od samého počátku prosazoval tržní mechanismus. Proto se ostatně
jmenuje Propadlo.

5. Propadlo se zařadilo do všech evropských struktur, již proto, že hraje na
prknech, která znamenají svět. Proces jeho zviditelňování dokládají následující
výroky:

Líbí se mi, že hrajou v hospodě. A ten utopenec byl taktéž dobrý. Asi je pozvu na Hrádeček.

Václav Havel

Před jejich uměním smekám svuj širák.

Jacques Chirac

Poslední kus Propadla je fascinující. Jediný, koho bych z prken vyhnal, je cikán Dežo.

Miroslav Sládek

Nechápu, proč ještě nehrajou v zemi Shakespeara. Cožpak je whisky horší než zelená?

John Major

To není možné. Oni jsou snad všichni Árijci.

Helmut Kohl

Tisíc Dvorských, milion Markovičů za jedno Propadlo.

Vladimír Mečiar

Propadlo, Propadlo, tys nám dopadlo, dopadlo.

Butrus Butrus-Ghálí

A o čem vlastně nová hra Propadla je? O integraci či dezintegraci? O národní identitě či uniformitě konce 20. století? O unifikaci či nacionalismu? O toleranci či nesnášenlivosti?

Vyberte si. Duležité je pouze to, co řekl občan Slíva: "Hlavně, ať tam
hrajou aspoň nějaké baby."

Stanislav Kolář